První prototypová implementace sice pracuje jen na jednom počítači, ale je velmi pravděpodobné, že se v budoucnu systém rozroste a jednotlivé moduly poběží na různých počítačích. Komunikační infrastruktura proto musí umožňovat spolupráci modulů i v distribuovaném internetovém prostředí.

Činnost jednotlivých modulů je dosti rozdílná – počínaje čistě technickými moduly (stahování stránek) až po moduly implementující různé lingvistické metody a metody expertních systémů. Moduly jsou navíc vyvíjeny různými lidmi. Jednotlivé moduly mohou být napsány v různých programovacích jazycích a mohou pracovat i v různých operačních systémech. Komunikační protokol by proto neměl být svázán s nějakým konkrétním jazykem nebo platformou.

Jednotlivé moduly mají dost odlišné požadavky na druh přenášených dat. Někdy se přenášejí jen jednoduché skalární hodnoty (čísla, řetězce), někdy celé HTML dokumenty, někdy jen části HTML dokumentů, můžeme uvažovat i o seznamech či strukturách složených z předchozích hodnot. Komunikační protokol by proto měl umožnit přenášení dat libovolného druhu.

Část systému, která bude obstarávat komunikaci s uživatelem – navigační rozhraní – si vystačí se synchronním způsobem komunikace. Uživatel si do prohlížeče načte stránku, tím vyvolá požadavek na zjištění informací o stránce, požadavek se předá modulům a ty vrátí odpověď, kterou navigační rozhraní zobrazí.

Druhá strana systému, která zajišťuje stahování stránek a jejich analýzu, už nemusí nutně pracovat jen synchronně. Můžeme si představit, že se po stažení stránky předá ostatním modulům požadavek k jejich zpracování. Toto zpracování však může proběhnout i za delší dobu a mohlo by proto pro něj být vhodnější použít asynchronní způsob komunikace, kdy jednotlivé moduly nečekají na okamžitý výsledek operace jako v jednoduchém modelu požadavek/odpověď.

Komunikační infrastruktura by proto měla umožňovat i asynchronní komunikaci, s tím, že prototypová implementace systému ji nejspíš zatím nevyužije.