Prohlížeč Mozilla, na němž je založen i komerční Netscape Navigator, je zajímavý z mnoha důvodů. Jednou z jeho zvláštností je i jeho uživatelské rozhraní, které je popsáno ve speciálním jazyce XUL. Díky tomu lze vzhled Mozilly velice snadno měnit, lze do ní přidávat další funkce a navíc lze jádro Mozilly ve spojení s XUL použít pro vytvoření uživatelského rozhraní ve vlastních programech.

Proč je vlastně v Mozille použit tento poněkud neobvyklý způsob vytváření uživatelského rozhraní? Ve většině jazyků se při tvorbě aplikací používá speciální knihovna, která umožňuje vytvářet dialogová okna, vkládat do nich různé prvky uživatelského rozhraní a komunikovat s nimi. Vývojáři aplikací pro Windows nejspíše znají knihovnu MFC, existují i knihovny určené původně pro Linux jako Gtk a Qt. Problém je však v tom, že tyto knihovny podporují jednu a v lepším případě několik málo platforem. Existují verze knihoven Gtk a Qt určené i pro Windows, a existují i další multiplatformní knihovny jako wxWindows. S většími či menšími obtížemi tak lze vyvíjet aplikace, které půjde spustit na několika málo platformách.

Když se však podíváme na stránky projektu Mozilla, zjistíme, že prohlížeč je k dispozici pro opravdu širokou škálu platforem: Windows, MacOS 9, MacOS X, Linux, AIX, BeOS, OpenVMS, HPUX, FreeBSD, NetBSD, BSD/OS, Caldera OpenUNIX8, OS/2, Solaris, Irix, Tru64 Unix. Těžko bychom hledali nějakou knihovnu, která by umožnila vyvíjet grafické aplikace jednotným způsobem pro všechny tyto platformy.

Mozilla podporuje opravdu mnoho platforem, a tak se její vývojáři museli s problémem přenositelnosti vypořádat vlastními silami. Vytvořili přitom velice flexibilní systém, který přináší i další výhody. Jádrem Mozilly je zobrazovací jádro Gecko. To umí zobrazovat HTML stránky a podporuje samozřejmě kaskádové styly (CSS) a JavaScript. Kromě HTML umí interpretovat i jazyk XUL, který popisuje prvky uživatelského rozhraní jako menu, okna, vstupní pole, tlačítka apod. Mozilla, kterou vidíme na obrazovce našeho počítače, tedy není nic jiného než jedno okno, ve kterém Gecko zobrazuje uživatelské rozhraní definované pomocí XUL.

Samotný XUL nijak přesně nedefinuje vzhled rozhraní. Barvy, způsob zarovnání, velikost okrajů a obrázky, ze kterých se rozhraní skládá, jsou definovány nezávisle pomocí kaskádových stylů. Souboru kaskádových stylů a obrázků, které definují vzhled určité části aplikace, se říká skin. K jednomu XUL rozhraní můžeme mít několik definic vzhledu.

XUL a kaskádové styly řeší pouze zobrazení uživatelského rozhraní. Každá smysluplná aplikace však musí reagovat na požadavky uživatele. Přímo v XUL lze proto pro jednotlivé události vyvolávané uživatelem definovat kód v JavaScriptu, který se postará o obsluhu události. Samozřejmě že v JavaScriptu nelze psát nějaké velké a složité aplikace. Mozilla proto obsahuje sadu několika technologií, které umožňují pomocí JavaScriptu vyvolávat nativní kód napsaný v C++ a dalších jazycích.

Všechny technologie, které se používají pro propojení JavaScriptu s nativním kódem, mají v názvu písmena „XP“, které symbolizují přenositelnost mezi platformami. Základem psaní přenositelného binárního kódu je XPCOM (cross-platform component object model). Jedná se obdobu rozhraní COM známého z Windows. Pokud píšeme nějaký kód například v C++, vytvoříme pro něj XPCOM obálku, která obsahuje rozhraní nezávislé na jazyku a použité platformě. Ostatní komponenty pak mohou snadno využívat služby nabízené tímto objektem. Samotný kód v C++ samozřejmě musíme vždy přeložit pro konkrétní platformu, ale způsob vyvolání tohoto kódu je díky XPCOMu stejný na všech systémech.

XPIDL (cross-platform interface definition language) umožňuje popsat rozhraní definovaná jednotlivými objekty. Jeho syntaxe je velice blízká jazyku IDL. Pomocí speciálního překladače pak můžeme z XPIDL automaticky vygenerovat hlavičkové soubory a další potřebné soubory pro snazší vytvoření XPCOM objektů.

O samotné propojení JavaScriptu a objektů XPCOM se stará technologie XPConnect, které umožňuje přímé volání XPCOM objektů z JavaScriptu a naopak. Vzájemné propojení jednotlivých XP-technologií je zachyceno na obrázku 5.1.

Obrázek 5.1. XP-architektura Mozilly

Jelikož je Mozilla poměrně mladý projekt, byl pro jeho autory výběr syntaxe jazyka XUL poměrně jednoduchý – XUL je jazyk založený na XML. Pro jednotlivé prvky uživatelského rozhraní existují odpovídající XML elementy. Chování prvků je pak ovlivňováno pomocí parametrů, které se zapisují jako XML atributy. Vzhled prvků je definován pomocí kaskádového stylu.

K dispozici máme všechny běžné prvky uživatelského rozhraní:

Kromě těchto standardních prvků můžeme v XULu používat libovolné HTML elementy, které se do dokumentu vkládají pomocí zvláštního jmenného prostoru.

Vzájemné umístění prvků lze ovládat třemi způsoby. První možností je uzavírat skupiny prvků do boxů, které se skládají vedle sebe nebo nad sebe. Tento způsob je velice jednoduchý a pro většinu aplikací s ním bohatě vystačíme. Další možností je použít některý ze zabudovaných layout manažerů.^[4] Poslední možností je nastavit umístění prvků pomocí kaskádového stylu.

Propojení kódu s uživatelskými akcemi se děje podobně jako v HTML pomocí událostí. U každého elementu můžeme použít speciální atributy, které odpovídají jednotlivým akcím provedeným uživatelem. Hodnotou atributu bude javascriptový kód, který se použije pro obsloužení příslušné události. Jednoduché aplikace vystačí pouze s JavaScriptem, ty složitější pak zavolají binární objekty pomocí XPConnectu. Mezi nejpoužívanější událost patří oncommand, která se vyvolává např. výběrem položky z menu nebo stiskem tlačítka.

V současné podobě lze pomocí jazyků XUL a CSS dosáhnout oddělení definice rozhraní od jeho vzhledu. Mozilla umožňuje oddělit i definici chování rozhraní. Nový jazyk XBL (Extensible Bindings Language) [20] umožňuje definovat obsluhu událostí mimo XUL (případně HTML) kód. Základní princip je přitom stejný jako při použití oddělených definic chování (behavior), se kterými přišel už Internet Explorer 5. Podobné zaměření má i standard XML events [30] vznikající na půdě W3C. Kaskádový styl může pro každý element kromě prezentačních vlastností definovat i jméno souboru, který obsahuje definice funkcí obsluhujících jednotlivé události. V závislosti na použitém stylu se pak může změnit i chování celé aplikace.

I když lze XUL a Gecko použít pro tvorbu aplikací přenositelných mezi platformami, nemyslím si, že by to byl hlavní přínos. Samotné jádro Mozilly, které XUL kód interpretuje zabere v paměti poměrně dost místa, které by jinak mohla využívat aplikace. Otevřená architektura Mozilly se podle mne využije především při rozšiřování schopností prohlížeče. Pomocí XULu můžeme jednoduše upravit rozhraní Mozilly – přidat okno pro aktuální firemní zprávy, burzovní zpravodajství, pohodlné vyhledávání pomocí navigačního asistenta atd. Z prohlížeče se tak dá velice snadno vytvořit pohodlné prostředí pro vstup do digitálního komunikačního světa.