Před čtrnácti dny jsme se seznámili s principy a základní
syntaxí stylů. Ode dnešního dílu seriálu se podrobněji
podíváme na jednotlivé vlastnosti, které lze pomocí stylů
nastavit. Ještě jednou připomínám, že kompletní přehled
všech vlastností stylů je přístupný na adrese
http://manes.vse.cz/cgi-bin/saczech/toASCII/~xkosj06/www/css-ref.html
.
Pokud postrádáte některý z dílů seriálu, můžete si jej
stáhnout z Webu. Kompletní obsah seriálu je na adrese
http://manes.vse.cz/cgi-bin/saczech/toASCII/~xkosj06/articles/html/index.html
.
font-family
. Jako hodnota atributu se uvádí seznam čárkami
oddělených jmen písem. Prohlížeč k zobrazení použije první
písmo v seznamu, které má k dispozici. Pokud tedy chceme
k zobrazení stránky použít bezpatkové písmo, použijeme ve
stylu následující deklaraci:
Prohlížeč se pro zobrazení stránky pokusí použít písmo Arial. Pokud písmo s tímto názvem nebude k dispozici, použije se písmo Helvetica. Pokud ani to není k dispozici, použije se libovolné bezpatkové písmo dostupné v systému. Toto chování zajišťuje právě poslední hodnotaBODY { font-family: Arial, Helvetica, sans-serif }
sans-serif
.
Jedná se o tzv. obecnou rodinu písma. Obecná rodina neurčuje
konkrétní font, ale pouze jeho základní vlastnosti. Pokud
tedy prohlížeč nemá k dispozici písmo uvedené v seznamu,
použije to, které svými parametry odpovídá obecnému písmu.
Přehled pěti obecných rodin písem, které můžeme použít,
uvádí tabulka 1.
Název | Popis |
---|---|
serif | patkové písmo |
sans-serif | bezpatkové písmo |
cursive | ozdobná kurzíva |
fantasy | ozdobné písmo |
monospace | neproporcionální písmo |
TIP: V seznamu požadované rodiny písma bychom měli vždy na konci uvést jednu z obecných rodin. Zajistíme tím přijatelné zobrazení stránky na systémech, které nemají k dispozici námi požadované písmo.
Po výběru rodiny písma můžeme měnit ještě další parametry
písma. Styl písma můžeme ovlivnit pomocí vlastnosti
font-style
. Můžeme použít normální písmo (normal
), kurzívu
(italic
) a skloněné písmo (oblique
).
POZNÁMKA: Kurzíva a skloněné písmo nejsou stejné. Skloněné písmo vzniká pouhou geometrickou transformací normálního písma. Kurzíva je naopak jedinečný řez písma.
Na výběr máme rovněž ze dvou variant písma pomocí vlastnosti
font-variant
. Můžeme použít buď normální (normal
) nebo
kapitálky (small-caps
). Pokud tedy chceme, aby citace byly
zobrazovány kapitálkami tak, jak to bylo obvyklé dříve
v knižní sazbě, můžeme použít následující deklaraci:
Na stránce, pak můžeme citovat dle libosti:CITE { font-variant: small-caps; font-style: normal }
Zobrazení v prohlížeči dopadne zhruba takto:Mezi nejznámější Tolkienova díla patří trilogie <CITE>Pán prstenů</CITE>.
Vlastnost font-weight
ovlivňuje duktus (sílu) písma.
Nejčastěji asi použijeme hodnotu bold
, která odpovídá
použití tučného písma. Zajímavou možnost nabízí hodnota
bolder
, která prohlížeči říká, aby použil o něco tučnější
písmo než je běžné. Obdobně hodnota lighter
zvolí o něco
světlejší písmo.
Další klasickou vlastností písma je velikost. K jejímu
nastavení slouží vlastnosti font-size
. Nejčastěji velikost
nastavíme absolutně na nějaký rozměr -- např. 12pt
. Přehled
délkových jednotek, které můžeme použít ve stylech přináší
tabulka 2.
Jednotka | Popis |
---|---|
em | Výška aktuálního písma. Odpovídá šířce písmene 'M'. |
ex | Výška písmene 'x'. |
px | Pixel. 1px odpovídá jednomu bodu obrazovky.
|
in | Palec. 1in = 2,54 cm = 72 pt
|
cm | Centimetr. |
mm | Milimetr. |
pt | Bod. 1pt = 1/72" = 1/12 pc
|
pc | Pica. 1pc = 12 pt
|
V tabulce si můžete všimnout, že první tři délkové jednotky
závisí na velikosti písma. Nemůžeme je proto použít
k určení velikosti písma (vlastnost font-size
).
Velikost písma lze zadat i relativně v procentech.
Budeme-li chtít použít dvakrát větší písmo než je běžné,
stačí použít konstrukci font-size: 200%
. Pro použití o chlup
většího písma, můžeme použít hodnotu larger
. Pro menší písmo
pak obdobně smaller
.
K dispozici jsou i názvy pro jednotlivé velikosti. Uvedeme
si je od nejměnší až po tu největší velikost: xx-small
,
x-small
, small
, medium
, large
, x-large
, xx-large
.
Vidíme, že při výběru písma máme k dispozici mnoho možností
a že nastavení všech potřebných parametrů může být poměrně
zdlouhavé. Práci si lze ušetřit použitím vlastnosti font
,
která slouží k nastavení všech charakteristik písma jedinou
deklarací. Následující krátká deklarace:
Je ekvivalentní mnohem delšímu zápisu:BLOCKQUOTE { font: bold italic 12pt/14pt "Times Roman", serif }
Při použití vlastnostiBLOCKQUOTE { font-weight: bold;
font-style: italic;
font-size: 12pt;
line-height: 14pt;
font-family: "Times Roman", serif }
font
nemusíme uvádět všechny dílčí
vlastnosti ovlivňující druh písma. Vždy bychom však měli
uvést alespoň velikost a rodinu písma.
color
. Jako její hodnotu
můžeme uvést hned několik různých typů hodnot. Asi
nejběžnější je uvedení jména barvy. Jména můžeme použít
stejná jako v HTML a pro úplnost si je zopakujeme: aqua
(jasná modrozelená), black
(černá), blue
(modrá), fuchsia
(anilínová červeň), gray
(šedivá), green
(zelená), lime
(citrónově zelená), maroon
(kaštanová), navy
(tmavá modř),
olive
(olivová), purple
(purpurová), red
(červená), silver
(stříbrná), teal
(tmavá modrozelená), white
(bílá), yellow
(žlutá). Pokud tedy chceme, aby byly všechny nadpisy první
úrovně zobrazeny červeně, stačí do stylu přidat následující
deklraci:
Pokud nám nestačí předdefinované barvy, můžeme se namíchat vlastní ze základních barev (červené, modré a zelené). Používá se opět stejný způsob jako v HTML. Za hash-mark (H1 { color: red }
#
)
uvedeme hexadecimálně zapsané intenzity tří složek. Pro
oranžovou barvu můžeme použít zápis #FFC000
.
Existují i další způsoby zápisu barev, ale dva výše uvedené jsou nepoužívanější.
Samozřejmě, že lze nastavit i barvu pozadí pro každý
element. Slouží k tomu vlastnosti background-color
. Pokud
vlastnost aplikujeme na element BODY
, použije se pro celý
dokument (má stejný účinek jako specifikování barvy pozadí
pomocí atributu BGCOLOR
u tagu <BODY>
).
Na pozadí můžeme mít i obrázek -- k jeho určení použijeme
vlastnost background-image
. Jako hodnota se uvádí URL
obrázku. Při zápisu URL však musíme použít poněkud nezvyklý
funkcionální zápis:
Používat lze samozřejmě i relativní URL. Za základní se však považuje URL stylu. Pokud tedy není styl přímo zapsán ve stránce, musíme si uvědomit, kam přesně relativní URL ukazuje.url(http://www.server.cz/images/logo.gif)
Pokud nastavíme obě vlastnosti -- background-color
i background-image
-- použije prohlížeč na pozadí obrázek.
Pokud však bude obrázek z nějakých příčin nedostupný, bude
mít pozadí barvu určenou vlastností background-color
. Obě
vlastnosti můžeme nastavit i najednou pomocí vlastnosti
backround
:
Obrázek pozadí lze nastavit pro každý element zvlášť. Můžeme si tedy vytvořit např. styl, který použije pro tabulku zvláštní obrázek jako její podklad. Malá ukázka:BODY { background: black url(/images/hvezdy.gif) }
Výsledné zobrazení v prohlížeči ukazuje obrázek 1.<HTML> <HEAD> <TITLE>Ukázka netradičního použití obrázku pozadí</TITLE> <STYLE><!--
.IDG { background-image: url(idglogo.gif);
background-repeat: no-repeat;
background-position: center center;
font-weight: bold;
font-family: Arial, sans-serif }
.IDG TH { color: yellow;
background-color: blue }
.IDG TD { text-align: center } --></STYLE> </HEAD> <BODY> <TABLE CLASS=IDG BORDER=1 CELLPADDING=3> <TR><TH>Měsíc<TH>Čtenost Computerworldu <TR><TD>leden<TD>112 % <TR><TD>únor<TD>130 % <TR><TD>březen<TD>102 % <TR><TD>duben<TD>117 % <TR><TD>květen<TD>107 % <TR><TD>červen<TD>103 % </TABLE> </BODY> </HTML>
Příště se podíváme na vlastnosti ovlivňující formátování celé stránky.