Lenka Třísková, Jiří Kosek
Pryč jsou doby, kdy naši předkové žili v korunách stromů, seskupeni v primitivní tlupy, vedené tím, kdo byl právě nejsilnější. Dnes jsme součástí jedné velké společnosti a žijeme v jednom státě. Stát je pro nás v roli občana autoritou, kterou nemůžeme přehlížet, stejně jako jeho byrokratické mašinérie -- úředníky roztroušené po různých ministerstvech a jiných institucích. Ve škole je pro studenta podobnou autoritou učitel, pro toho, kdo chce domů telefonní linku, monopolní Telecom. Na rozdíl od pravěku, kdy vítězily největší svaly, by dnešní autority měly vítězit rozumem.
Smutnou pravdou je, že mnohé instituce jaksi, byť možná neúmyslně, zneužívají své monopolní postavení. Příkladem mohou být například instituce, které poskytují vědecké granty -- Ministerstvo školství a Grantová agentura Akademie věd. Pokud chcete získat grant, musíte podat poměrně rozsáhlou žádost. Na webových serverech příslušných institucí lze získat potřebné formuláře jako soubory pro textový editor Microsoft Word (formát DOC).
Tento formulář si můžete stáhnout na svůj pevný disk, vyplnit a odeslat. Možná se vám zdá, že je vše v pořádku. I grantová agentura, jak se zdá, má stejný názor. Používají kancelářský balík Office, který přece dnes používá kde kdo. Problém je v tom, že formát DOC, ve kterém jsou uloženy wordovské soubory, je soukromým formátem jedné komerční firmy. Ostatní firmy, které ve svých programech nabízejí práci se soubory DOC, buď provedly vlastní analýzu formátu Wordu nebo si od Microsoftu koupily jeho popis. V prvním případě však nemůže být kompatibilita s Wordem stoprocentní a v druhém je cena konkurenčního editoru zvětšena o poměrnou část poplatku zaplaceného Microsoftu. Proto ten, kdo chce požádat o grant, si nejprve musí koupit Office nebo alespoň Word. Aby mohl Word spustit, musí si od téže firmy koupit ještě operační systém. Nevím, jak vám, ale nám podobný postup nevyhovuje -- kvůli jedné žádosti o grant je nutné si pořídit software od komerční firmy v hodnotě několika tisíc.
Pokud používáte jiný operační systém než Windows, máte prostě smůlu. Pro Unixy (včetně Linuxu), OS/2 ani MacOS neexistuje žádný software, který by uspokojivě umožnil práci s wordovými soubory.
Navíc, pokud Word používáme, nemáme v žádném případě vyhráno. Různé verze Wordu spolu nejsou kompatibilní a navíc se v dokumentech mohou šířit viry. Zvláště pokud s dokumenty převážně pracují počítačově ne příliš vzdělaní úředníci, je rázem makroviry zasažen celý úřad i všechny ostatní instituce, které s ním musí komunikovat a vyměňovat si dokumenty. A věřte, že trávit polovinu pracovní doby lovením virů, případně snahou o záchranu napadených dat, není nijak potěšující.
Pokud se s podobnými argumenty obrátíte na úřad, dozvíte se, že formuláře přece můžete odevzdat i v papírové podobě. To ovšem není řešení problému. Informační technologie si dnes razí cestu do mnoha oblastí a mohou přinést mnoho nového -- podobně jako vynález písma, knihtisku či průmyslová revoluce. Požadovat po někom dnes odevzdaní dokumentů v proprietárním elektronickém formátu je totéž, jako kdybychom před dvaceti lety po někom chtěli formulář vyplněný plnícím perem Parker s červeným inkoustem od firmy Pelikan.
Zanecháme nyní nekonstruktivní kritiky -- snad jsme už dostatečně objasnili, proč nepovažujeme za vhodné řešení používat Word jako standard pro výměnu dokumentů. Podívejme se, jaké existují lepší alternativy. V blízké budoucnosti budou snad všechny textové editory podporovat práci s novým otevřeným standardem XML (eXtensible Markup Language) určeným pro výměnu nejen textových, ale např. i databázových dat. Další variantou je formát PDF (Portable Document Format). Ten se nehodí v případech, kdy je potřeba dokument dále editovat, ale lze v něm vytvářet formuláře, které lze snadno vyplňovat. Ke cti Ministerstva školství dlužno přičíst, že v posledním roce se na Webu formuláře objevily kromě Wordu a Excelu i ve formátu PDF. Prohlížeč dokumentů PDF je zdarma pro všechny myslitelné platformy.
Nemůžeme však nečinně čekat, až se rozšíří nové technologie. Již dnes musíme hledat řešení, které problémy s výměnou dokumentů vyřeší. Jednou z možností je používání formátu RTF (Rich Text Format). Možnosti tohoto formátu jsou téměř shodné s formátem DOC. Do formátu RTF nelze ukládat makra, takže se elegantně vyřeší problém s předáváním makrovirů. Formát RTF pochází od Microsoftu podobně jako DOC, ale na rozdíl od něj je zdarma k dispozici přesná specifikace formátu. Dalším výrobcům tedy nic nebrání v přidání podpory pro práci s dokumenty ve formátu RTF do jejich textových editorů. Formát RTF podporují snad všechny textové editory, se kterými jsme se setkali. Většina textových editorů umožňuje změnit formát, ve kterém dokumenty implicitně ukládá. Všem úředníkům tedy stačí nenápadně tento formát z DOC změnit na RTF a vzájemná komunikace bude hned snazší.
Dočetli jste až sem. Proto doufáme, že si pro příště promyslíte, zda po někom nevyžadujete něco, co ho nutí ke koupi programu od určitého výrobce. V civilizovaných státech je takové chování státní správy trestné. Rychlý rozvoj informačních technologií je možný jen v konkurenčním prostředí, kde neexistují monopoly, a pro výměnu dat se používají veřejně dostupné otevřené datové formáty.
Tímto článkem nechceme útočit na firmu Microsoft, jak je dnes zvykem. Chceme vyvolat diskusi o tom, zda je nejlepší pro výměnu dokumentů používat formát, který je úzce spjat s jedním produktem komerční firmy. Pokud se chcete do diskuse zapojit a vyjádřit svůj názor, napište nám na adresu redakce nebo nám pošlete e-mail na adresu jirka@kosek.cz. Vaše názory pečlivě prostudujeme a seznámíme s nimi čtenáře Computerworldu.
Tento článek byl původně napsán ve formátu HTML, jehož specifikace je všem zdarma dostupná na serveru konsorcia W3C (www.w3.org). Do redakce Computerworldu byl předán ve formátu RTF. Konverze z HTML do RTF byla provedena pomocí volně šířeného programu Jade (www.jclark.com). Lenka Třísková je studentka FEL ČVUT a pracuje v oddělení výpočetní techniky 1. lékařské fakulty UK a jistou část pracovní doby tráví odstraňováním makrovirů. Jirka Kosek je studentem informatiky na VŠE a zabývá se elektronickým publikováním.
Článek vyšel v týdeníku Computerworld 3/99.